Článek
Za sebou přitom mají náročné období ve Zbrojovce, kdy klub ještě na začátku dubna okupoval poslední pozici druholigové tabulky, ale po následném příchodu nového realizačního týmu v čele s Martinem Svědíkem zakončil sezonu sedmý. „Ten měsíc a půl byl zatím nejtěžším obdobím v mé trenérské kariéře,“ říká Svědíkova pravá ruka Baránek.
Jak se za tím obdobím ve Zbrojovce ohlížíte?
Baránek: Pro mě to byla nová situace vstoupit do týmu, který je takto na spodku tabulky. Tady jsme překopali spoustu věcí. Museli jsme zapracovat na organizaci, zúčelnit a zefektivnit hru, abychom sbírali body. Když to vezmu z psychologické stránky, tak to nejlíp asi dokládá, když jsme vedli tým v prvním zápase ještě bez trenéra Svědíka proti Prostějovu. Dali jsme gól na 1:0 a měli zápas relativně pod kontrolou. Vstřelili jsme si pak ale vlastní branku a ještě jsem to asi nikdy nezažil, ale tým byl jako vyměněný. Bál se, že je to naráz 1:1 a jedenáct měsíců doma nevyhrál. Soupeři najednou narostla křídla a veškeré pokyny přišly vniveč. Nevěděli jsme si v tu chvíli rady. (Zbrojovka remizovala s Prostějovem 1:1 - pozn.red.) Říkal jsem si, že to bude obrovská práce, ale potom se to díky práci na trénincích i u videa sešlo a vyhráli jsme v Líšni. Začali jsme pak sbírat body. Pro nás je to strašná úleva.
Čechovič: Můžu to zhodnotit víc zeširoka, protože jsem byl s týmem celou sezonu. Určitě nikdo nemůže být spokojený s tím, že Zbrojovka, která nepatří do druhé ligy, byla na zadních příčkách. Přišel jsem z první slovenské ligy a sezona pro mě byla velmi poučná, odehrála se v různých sinusoidách. Pak přišel trenér Svědík se svým realizačním týmem, což je třeba vyhodnotit jako pozitivní změnu v situaci, do které jsme se dostali.
Co podle vás stálo za tím, že se Zbrojovka tak zvedla po dubnovém příchodu nového realizačního týmu v čele se Svědíkem?
Čechovič: Podle mě se určitým způsobem změnila atmosféra v klubu, protože příchod trenéra s takovým jménem, jaké má Svědík, rezonoval nejen v médiích, řešil to každý. Určitě to byl kult jeho osobnosti. Líbí se mně, jak trenér pracuje s hráči, kabinou i realizačním týmem. Trefil se do toho, jak má mužstvo hrát za dané situace, kde jsou jeho silné stránky a kde deficity. Přizpůsobil tomu hru. Hráči tomu hned uvěřili, za čímž stojí osobnost trenéra Svědíka a práce jeho lidí.
Baránek: Myslím, že jsme ve Zbrojovce změnili spoustu věcí. V první řadě jsme potřebovali chytit výsledky a hrát účelně a efektivně, což se povedlo, v některých zápasech se k nám přiklonilo štěstí, což k tomu patří. Kluci si od prvního dne zvykali na trochu jiný přístup, než měli. Nesmíme se uspokojovat, že jsme z osmi zápasů pět vyhráli. Potřebujeme hlavně dobře potrénovat a kvalitně vstoupit do další sezony a hrát nahoře.
Tomáš Čechovič (uprostřed) má za sebou první sezonu ve fotbalové Zbrojovce.
Jak to máte, Honzo, nastavené s koučem Svědíkem v realizačním týmu?
Baránek: Role se mění, nemáme to jako třeba v některých jiných týmech, že někdo řeší jenom defenzivu, další ofenzivu, někdo rozbor zápasu. Děláme to nahodile, i když je v tom systém. Ono je i lepší, když někdo nemá pět rozborů po sobě, ale když se objeví jiný pohled.
Čím to vlastně je, že jste si s trenérem Svědíkem tak sedli, že si vás vybral jako svého asistenta?
Baránek: Sám to zmiňoval v rozhovorech, když přišla řeč na mě. Začalo to tak, že mě trénoval a mně ta jeho cesta seděla, ta jeho přísnost. On zas měl možná rád typy, jako jsem byl já, který neremcal, ale podstoupil tu dřinu. Když nás káral, tak samozřejmě, že se to nikomu nelíbí, ale každý to musí skousnout. Kouč Svědík to nicméně nedělá, aby někoho sepsul, ale aby se tým díky rozebrání chyb posunul dopředu jako celek. Když jsem začínal trénovat v Baníku u mládeže, konzultoval jsem s ním, co bych mohl zlepšit, jaká zařadit cvičení a podobně. Když jsem v Baníku skončil, zavolal mi, jestli bych mu nešel dělat asistenta do Slovácka, což pro mě byla motivace do další práce. Nevím, kam nás společné cesty zavedou, ale klidně budu deset let asistentem, pokud budu vědět, že mě to posouvá.
Zatím jste v letní pauze představili čtyři posily, podílíte se na jejich vytipovávání?
Baránek: Každý z nás dostal možnost vytipovat nějaké hráče, všichni jsme seděli se sportovním ředitelem Jiránkem a dávali to do kupy. Na posilování se podílí celý realizák i vedení. Je potřeba kádr posílit a zkvalitnit, některé posty zdvojit nebo ztrojit, abychom měli větší možnost rotace a hráči cítili konkurenci a měli nad sebou větší bič.
Jan Baránek
Fotbalová kariéra ostravského odchovance se uzavřela už ve čtyřiadvaceti letech kvůli vleklým problémům s kolenem. Vysoký stoper si stačil zahrát nejvyšší soutěž za Baník Ostrava a Plzeň. V roce 2015 okusil atmosféru domácího Eura do jedenadvaceti letech.
Po skončení kariéry se vrhnul na trenérskou dráhu. Nejprve byl asistentem trenéra v Dolním Benešově, pak putoval k mládeži Baníku Ostrava, v září 2020 se přesunul k A týmu, kde byl asistentem trenéra pěti různých koučů. Na začátku roku 2023 se stal asistentem kouče Martina Svědíka ve Slovácku. V Uherském Hradišti vydržel i půl roku po jeho konci, než loni v prosinci skončil. Od dubna 2025 je Svědíkovým asistentem ve Zbrojovce Brno. Kromě toho plní od léta 2023 funkci asistenta trenéra u reprezentace do jedenadvaceti let, kde po nadcházejícím Euru skončí.
Je podle vás, Tomáši, třeba zkvalitnění na brankářském postu?
Čechovič: Z mého osobního hlediska i po určitých rozhovorech s trenérem Svědíkem panuje spokojenost s obsazením brankářského postu. Máme dva mladé gólmany Adama Hrdinu s Kryštofem Lichtenbergem, pak Dominika Sváčka ve středním věku, který je, musím říct, velmi důležitou součástí týmu. Doufám, že v takovém složení tento post zůstane.
V zimě přišel Lichtenberg, a především brankářská jednička Hrdina. Zkvalitnil se za vás oproti podzimu brankářský post?
Čechovič: Jednoznačně, mílovými kroky se to posunulo. Měli jsme naráz i dva stálé brankáře v béčku, a rázem bylo v profi úseku k dispozici pět až šest brankářů. Konkurence se zvedla, což nutilo kluky pracovat na sto dvacet procent. Na podzim jsme měli smůlu a pracovali s omezeným počtem brankářů. Začal chytat Sváček, při standardní situaci na tréninku si ale natrhl vazy v kotníku. Hložánek šel na operaci s ramenem, a naráz jsme na A tým i B tým měli dva zdravé brankáře Filipa Muchu a Ondru Prodělala. Příchodem Hrdiny s Lichtenbergem se situace změnila. Jedničkou se stal Hrdina a na to, že je mu teprve jedenadvacet a šel ve středu sezony do velkého klubu s takovým tlakem s tím, že se hraje o záchranu, tak to zvládl úplně perfektně.
Jaký je to za vás brankář a jaký je povahově?
Čechovič: Nechci ho přechválit, ale když bude dál takto pokračovat a sbírat zkušenosti, protože nemá stabilně někde v první lize odchytanou sezonu, má na to, aby udělal velký přestup. Situaci ve Zbrojovce zvládl i díky své povaze, protože je mentálně velmi odolný a ví, co chce. Má celkově výborné parametry na brankáře, ať už jde o jeho somatotyp, techniku chytání, pohybovou kulturu, nebo práci do ofenzivy. Ale ještě není hotový gólman, všechno má před sebou.
Tomáš Čechovič
Jedenatřicetiletý trenér brankářů je ve Zbrojovce od loňského léta a stejnou roli jako v Brně plní i u slovenské reprezentace do jedenadvaceti let, s níž zažije v následujících dnech domácí Euro. V minulosti působil u mládeže Trnavy, poté vedl brankáře v Bánské Bystrici a Podbrezové.
Pojďme teď k vaší práci u jedenadvacítky. Šampionát pro slovenskou reprezentaci začíná ve středu v Bratislavě proti Španělsku, pro českou reprezentaci ve čtvrtek v Dunajské Stredě proti Anglii. Šampionát se koná na Slovensku, jak tohle vnímáte? Třeba brankář Jiří Borek říkal, že by přivítal evropský šampionát v nějaké zavedenější fotbalové destinaci.
Čechovič: Pro mě je to z pohledu trenéra určité privilegium. Přece jenom na Slovensku se šampionát v blízké době znovu konat nebude a já jsem u reprezentace zrovna v době, kdy se tu akce koná. Vnímám to jako velkou věc. Z Česka to možná není tak vidět, ale marketing a reklama kolem šampionátu na Slovensku jsou obrovské. Budeme hrát na největších stadionech, bude vyprodáno. Vnímám velmi pozitivně, že se turnaj koná u nás. Hodně se těšíme, i když se s domácím šampionátem pojí tlak.
Baránek: Jako hráč jsem zažil domácí šampionát před deseti lety a je to velká věc a událost. Pro slovenský tým i realizák půjde o velký zážitek. Pro nás je to taky, jako bychom hráli doma, dojezdová vzdálenost je do Dunajské Stredy z jihu Česka kolem dvou hodin. Pro osmdesát procent hráčů půjde o největší mezinárodní akci, jakou v kariéře zažijí. Kdyby se událost konala ve fotbalovějších destinacích jako Španělsko nebo Anglie, tak bude turnaj jiný, ale tou dojezdovou vzdáleností je to zajímavější.
S jakými ambicemi vstupují vaše reprezentace do turnaje?
Čechovič: Ve skupině máme Itálii, Španělsko a Rumunsko, papíroví favorité jsou Španělé a Italové, ale určitě jdeme do bojů se sebevědomím i s pokorou. Budou nás hnát fanoušci, což je naše výhoda, i když možná to bude na nás vytvářet tlak. Naší hrou je musíme dostat na naši stranu a kluky na to dobře připravit po fotbalové a mentální stránce. Přišli čtyři hráči z A týmu, kteří projevili velký zájem reprezentovat jednadvacítku na šampionátu, tím naše síla a kvalita určitě vzrostla. Tím, že jsme měli jistý postup na šampionát, tak byl prostor pracovat v přípravných zápasech víc na systému a herní koncepci, i když nevýhoda zase je, že jsme nehráli pod tlakem ostré zápasy. Naší skromně neskromnou ambicí bude určitě postup ze skupiny.
Baránek: Taky jsme schytali náročnou skupinu Anglie, Německo a Slovinsko. Pro nás bude rovněž nejtěžší zápas ve skupině hned ten první proti Anglii. Od tohoto zápasu se to bude odvíjet. Potom máme Německo. Když první dvě utkání prohrajeme, není se o čem bavit. S Německem asi bude větší šance na úspěch. Pokud se nám povede, můžeme si to pak se Slovinskem rozdat o postup. Prošli jsme relativně těžkou cestou, mužstvo se začalo zvedat a v baráži s Belgií se semklo. Byla tam vnitřní síla i chtění dostat se na turnaj, věřím, že v tom budeme pokračovat. Když nepostoupíme ze skupiny, nebude to ostuda, ale zklamání ano. Chceme projít dál.
Pro vás jde o závěrečnou akci u Lvíčat. Jaký to má vliv na vaši práci?
Baránek: Bereme to tak, že je to náš last dance, i když já konkrétně jsem u týmu nebyl tak dlouho. Realizační tým, který je tam teď, se ale chce rozloučit kvalitním výsledkem, ať se na tento turnaj dobře vzpomíná.
